Jedete narvaným autobusem po Praze. Kolem vás se tísní spousta lidí. Snažíte se mít přehled o svých osobních věcech. Když vystoupíte a sáhnete do batohu po peněžence, je pryč. Vztek se ve vás mísí s lítostí. Platební karta je pryč, hotovost také, doklady zrovna tak. Nezbývá než vyrazit na nejbližší policejní služebnu.

Když má člověk zlé tušení

Přesně takový příběh se stal na podzim loňského roku i mně. Jela jsem kolem šesté hodiny večer nabitým autobusem číslo 136 domů. Batoh s osobními věcmi sundaný ze zad a otočený na stranu, abych o něm měla přehled. V jedné ruce tašku s nákupem, ve druhé tašku s knížkami z knihovny. Jak už jsem předeslala, v autobuse byla spousta lidí, každou chvíli se kolem mě někdo otíral. Přesto jsem myslela, že mám o všem kolem sebe přehled.

Když jsem vystoupila na Bohdalci z autobusu, konečně jsem si oddychla, že mám tu ne zrovna příjemnou cestu za sebou. Položila jsem si obě tašky na lavičku u stanice autobusu a zrovna tak batoh. Jenže ouha, batoh je otevřený. Zmocnilo se mne zlé tušení. Sáhnu do něj a peněženka nikde. Co teď?

Ztráta hotovosti a další výdaje

Okamžitě reaguji. Naštěstí mám telefon jinde. Mířím na policii do Michle, jenže to je ředitelství, a tak skončím na služebně v Nuslích. Během pěší cesty stihnu ještě telefonem zablokovat platební a kreditní karty. Na služebně sepisujeme protokol a po dvou hodinách mířím domů.

Bilance? Ukradené 4000 Kč + doklady, platební a kreditní karty. Jak obvykle všechno už platím kartou, tentokrát mám smůlu. Krátce před cestou jsem vybrala 4000 Kč kvůli jedné platbě, která měla být v hotovosti. Takže smůla, kromě spousty času na zařizování a výdajů s různými novými průkazkami a platební a kreditní kartou, jsem přišla i o 4000 Kč.

Měla jsem velkou peněženku, kde je místo i na doklady. Když mne policista na stanici pobídl, abych vzpomínala, co jsem všechno v peněžence měla, sama jsem byla překvapená, kolik toho je. A pořízení nových legitimací bude něco stát. Nemluvě o tom, že je nutné si pořídit i novou peněženku – tentokrát si pořídím menší a pouzdro na doklady zvlášť.

Jé, vždyť mám pojistku

Uvědomuji si, ale také, že jsem v létě uzavřela pojištění osobních věcí a platební karty. Poplatek jenom 79 Kč měsíčně. Tehdy mi to nabídla úřednice v bance. Říkala jsem si, že to možná není špatné. I když později jsem zapochybovala, jestli to není zbytečné. Každá koruna dobrá, není to jen další zbytečný výdaj? Teď by se to ale mohlo hodit.

Vytáčím proto klientskou linku pojišťovny a operátorce líčím, co se stalo. Mohu získat nějaké odškodnění z pojistky? Operátorka mi vzápětí vysvětluje, co všechno je potřeba pojišťovně zaslat a ona můj případ posoudí.

  • Policejní protokol o události,
  • výpis z účtu od doby 48 hodin před krádeží,
  • výpis z účtu, kde jsou vidět poplatky spojené s blokací a vydáním nové platební karty,
  • doklady z obchodu za výdaje spojené s krádeží (pořízení nové peněženky, doklady o vydání nových průkazů, například občanky atd.).
  • Také je třeba vyplnit záznam o pojistné události.

Formulář i se všemi podrobnostmi mi posílá mailem.

Doporučeně posílám všechny doklady

Vyplňuji formulář, a jakmile mám pohromadě všechny doklady – účtenky za nové průkazy, za novou peněženku, policejní protokol o události a dále později zaslané vyrozumění z policie, že pachatel je neznámý a peněženka s doklady a penězi samozřejmě nalezena nebyla – posílám vše doporučeně pojišťovně.

Když se delší dobu, zhruba měsíc, nic neděje, mailuji a pak volám. Jsou všechny doklady v pořádku? Dostali je vůbec? Konečně se dopídím odpovědi. Ano, dostali je. Prý se mi ozvou. Zjišťuji tedy po dalším měsíci znovu, co se děje. PDF výpis z internetového účtu jim nestačí, ačkoli první úřednice tvrdila, že stačit bude. Potřebují ověřený. Vyrážím tedy do banky. Nechávám si vše vytisknout od úřednice a potvrdit s datem a podpisem. Posílám doporučeně do pojišťovny. Čekám další měsíc a nic. Opět mailuji a volám. Ano, vaši pojistnou událost řešíme. Doklady jsou všechny a v pořádku. Ozveme se vám.

Pojištění se vyplatí

Po dalším téměř měsíci už jsem trochu nervní. Co se děje? Úřednici v telefonu slušně, ale docela jasně vynadám. Nezdá se vám, že je trochu divné, že celá věc trvá tak dlouho? Úřednice slibuje, že všechno bude v brzké době dořešeno. Skutečně pak dostávám asi po čtrnácti dnech od pojišťovny na účet téměř 5000 Kč. Pár dní poté mi přijde vyrozumění, že pojistná událost je vyřešena.

Zmiňovaná částka téměř 5000 Kč je zde rozepsána – jde o náhradu ukradené hotovosti, výdaje za koupi nové peněženky, za novou platební a kreditní kartu, další průkazky. Závěr? Vrací se mi veškeré náklady, které s krádeží vznikly. Jediný stín na celé věci je to, že vše trvalo na můj vkus přece jenom trochu dlouho – vše bylo vyřízeno až zhruba za půl roku. Přesto nakonec krádež kromě nervů a ztraceného času s vyřizováním nestála nic. Díky pojistce jsem dostala náhradu v plné výši. Proto doporučuji mít pojistku osobních věcí a kreditní karty. Vyplatí se to, jenom musíte pojišťovací úředníky občas slušně, ale jasně trochu pohonit…