Ještě nedávno jsem si říkala, proč vůbec nějaké pojišťovně měsíčně platím nějaké peníze, když z toho stejně v životě nic mít nebudu. Životní a úrazovou pojistku mi tenkrát zařizovali rodiče a asi dobře věděli, proč mi ji zakládají. Když jsem si ji začínala platit ze svého, docela mi vadilo, že přicházím o peníze, i když to nebyla moc velká částka. Několikrát jsem už přemýšlela nad zrušením. Moje jediné štěstí je, že jsem se k tomu nedostala.

Autonehoda mě dostala do nemocnice

Jak náhoda chtěla, přišel den, kdy jsem sedla do auta, vyjela na nákupy a pak si už jen pamatuji část cesty, auto, co předjíždělo v nepřehledné zatáčce, a pak už jen hlasy jakoby z dálky. Místy si pamatuji nějaké obličeje, co se nade mnou sklání, hluk. Probrala jsem se až v nemocnici s příšernou bolestí hlavy a hrudníku. První, co mě napadlo, byly otázky, co se vlastně stalo. Jen díky bezpečnostním pásům jsem si zlomila jen klíční kost a utrpěla otřes mozku, jak jsem narazila asi do volantu. Děkovala jsem všem svatým, co při mně stáli, že se mi nestalo něco horšího a hlavně, že žiju.

Od policie jsem se záhy dozvěděla, že proti tomu předjíždějícímu autu ze zatáčky vyjelo protijedoucí auto a ten, kdo mě předjížděl, rychle strhnul volant přede mě. Já zřejmě zareagovala naprosto stejně, protože jsem s autem skončila v příkopu. Autu se celkem nic nestalo, jen pomačkaná karoserie, ale to jsem neměla ani sílu v tu chvíli řešit.

Finanční rezerva se tenčila

Když se mi ale udělalo líp, uvědomila jsem si, že splácím půjčky, musím platit elektřinu, jenže částka odpovídající pomoci v neschopnosti tu danou sumu nepokryje. Tehdy jsem to moc ani neřešila, protože jsem měla finanční rezervy právě pro strýčka příhodu. Měsíc jsem si pobyla v nemocnici, následně pak několik měsíců doma na dočasné pracovní neschopnosti. Jenže rezervní konto se neúprosně tenčilo a já v tu chvíli začínala být zoufalá. Možnost začít znovu pracovat byla v nedohlednu, výdaje na léky také nebyly nejnižší.

Plnění 12.170 Kč od pojišťovny

V tu chvíli jsem si vzpomněla na onu nemilou platbu na úrazové a životní pojištění. Po několika sezeních na pobočce pojišťovny, kde mi pomohli vyřídit potřebné papíry, jsem poprvé za dlouhou dobu šla v klidu domů. Na účtu sice byla skoro nula a přede mnou dle doktorů ještě minimálně měsíc doma a pak revize plastiky na hlavě.

Ve složce jsem si ale nesla potvrzení, že mi rodiče tenkrát krom běžného úrazového pojištění sjednali i pojištění doby hospitalizace. Za každý den strávený v nemocnici mi obratem vyplatili 100 Kč, celková částka k výplatě byla 3 200 Kč. Tím jsem se alespoň na pár chvil vyhoupla nad kritickou nulu na bankovním účtu.

Navíc po skončení léčení a po nástupu do práce jsem ještě zažádala o vyplacení částky z pojištění za úraz. Opět jsem chvíli běhala po doktorech a sháněla vyjádření, ale po vyřízení mé žádosti mi na účet přišlo krásných 8 970 Kč.

Vím, že se zdá, že to není moc, ale když se dostanete na finanční dno a nechcete se zadlužovat, jste rádi za každou korunu. A tato částka mně pomohla dostat se zpět do běžného života.